Doubravka Olšáková

Věda jde k lidu! Československá společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí a popularizace věd v Československu ve 20. století

Doubravka Olšáková

Academia, Praha 2014, 680s.

Jen málokdo ví, že dnes již kultovní snímek Karla Zemana Cesta do pravěku byl součástí široké a komunistickou stranou privilegované výchovy obyvatelstva k ateismu. Vše však do sebe zapadá: cesta čtyř chlapců proti proudu času mapovala jednotlivé etapy formování Země až po samý počátek života na Zemi. Na konci jejich cesty nestál Bůh, ale Darwin. Je třeba hledat kořeny českého ateismu právě v úspěšné kampani komunistického režimu za ateistickou výchovu mas? Čerpá dnes ze stejných zdrojů kolektivního vědomí i naše víra v bezpečnou atomovou energii? A co naše touha přetvářet přírodu? Kniha Věda jde k lidu! vysvětluje, proč se stala popularizace vědy jedním ze základních stavebních kamenů komunistického režimu, i to, jak se změnilo postavení vědce a inteligence po roce 1948. Mapuje totalitní mechanismy popularizace vědy a odkrývá její indoktrinační potenciál, který komunistická moc využívala beze zbytku.

 

Plánování socialistické vědy: Dokumenty z roku 1960 ke stavu a rozvoji přírodních a technických věd v Československu

K vydání připravili Tomáš Hermann a Doubravka Olšáková

Pavel Mervart – ÚSD, Praha-Červený Kostelec, 2013, 238s.

Publikace Plánování socialistické vědy přináší rozsáhlou historickou studii a ucelenou edici dokumentu o československé vědě v období tzv. budování socialismu. Jedná se o archivně dochovaný soubor čtyř plánovacích studií k rozvoji biologických, chemických, technických a matematicko-fyzikálních věd, které byly v březnu 1960 jako neveřejný (tj. přísně tajný) materiál předloženy k projednání Ideologickému oddělení ÚV KSČ. Tyto dokumenty jednak hodnotily dosavadní vývoj a aktuální stav přírodních a technických věd v Československu, především však analyzovaly jejich další perspektivy, včetně vytyčení hlavních úkolů a návrhů opatření pro následující patnácti až dvacetileté období. Ačkoliv ve výsledné podobě nebyly tyto plánovací studie oficiálně přijaty, podávají díky svému komplexnímu přístupu zajímavé svědectví o postojích a strategiích tvůrců socialistické vědní politiky. Představují proto významný pramen pro studium dějin československé vědy ve druhé polovině 20. století. Kolektivní studie – jejímiž autory jsou historici vědy D. Olšáková, H. Durnová, T. Hermann, M. Hořejš a A. Míšková – zasazuje vydané dokumenty do širších souvislostí problematiky plánování vědy a zároveň nastiňuje situace jednotlivých vědních oblastí. Vykládá je na pozadí proměn dobové vědní politiky, vývoje centralizace a plánování ve vědě, sovětizace československé vědy či vztahu vědy a ideologie. Zabývá se rovněž autorstvím dokumentů a v neposlední řadě též samotným rozvojem či konceptuálními proměnami uvnitř jednotlivých vědních disciplín v 50. a 60. letech minulého století.

Leave a Reply

Your email address will not be published.